Demokracie jako “organizovaná nejistota”? Příspěvek k diskusi o problému koexistence polyarchií a úpadkových soustav politických stran

Jsou silné politické strany esenciálním prvkem etablované, zavedené demokracie? Mohou pluralitní demokratické politické systémy vykazovat zároveň atomizovanou stranickou soustavu a bilanci soutěživého demokratického uspořádání? Jsou "silné" stranické systémy odrazem či produktem a zároveň nepostradatelným předpokladem fungující soudobé demokracie anebo může demokratické uspořádání (ko)existovat se slabým či dokonce neexistujícím stranickým systémem? To jsou otázky relevantní v širokém pásmu studií procesů demokratizace, demokratizaci v postkomunistických zemích nevyjímaje. V této souvislosti se nabízí řada zajímavých srovnání, zahrnujících jak více méně “standartní” předměty komparativního výzkumu vývoje stranické politiky v nových polyarchiích či quasipolyarchiích, tak rovněž -- přinejmenším ze středoevropského úhlu pohledu -- exotické útvary. Je přitom pochopitelné, že nelze a priori předpokládat užitečnost jakýchkoli komparací zahrnujících současně “standartní” a exotické útvary, což ovšem naprosto neznamená, že by se badatelé měli takovýmto komparacím vyhýbat. Pomineme-li zde otázku faktograficky a metodologicky velmi náročných “těsných” srovnávání politických stran a stranických soustav spjatých s evidentně různorodými kontexty, lze říci, že relativně široké možnosti se nabízejí při volněji (a v jistém smyslu “účelově”) pojatých komparacích těchto fenoménů usilujících primárně o “testování” kapacity teoreticko-metodologických konceptů a schémat., což platí i v případě této krátké stati. Při této příležitosti nám jde především o stimulaci diskuse o koexistenci polyarchie se “slabými”, podrozvinutými či úpadkovými stranicko-politickými soustavami